Recenze

Malý Karlík (Freddie Highmore) pochází z
velmi chudé rodiny a i když se v blízkosti jeho polorozpadlého domu nachází ohromná čokoládovna tajemného pana Wonky (Johnny Depp), on sám má možnost ochutnat čokoládu jen jednou za rok, v době svých narozenin. Situace se však mění ve chvíli, kdy Wonka ukládá do pěti z milionů svých čokolád tzv. zlaté kupóny, které dotyčnému umožňují návštěvu a prohlídku Wonkovy čokoládovny. Karlík se stává právě jedním z oněch pěti vyvolených a plní se mu odvěký sen – setkání se samotným Willym Wonkou.

Než půjdete na Karlíka do kina, je třeba si uvědomit jednu jedinou věc – bude to hodně zvláštní. Zkrátka film, který jste dosud ještě neviděli. Ani po jeho zhlédnutí nejsem schopen
snímek zařadit do nějakého žánru. Tváří se to, že je to pro děti, ale ono to pro děti zase až tak moc není a se zařazením do kategorie rodinná komedie se také dá nesouhlasit, protože to moc vtipné není a už vůbec to podle mě není pro celou rodinu. Stejné to prý je i se samotnou knižní předlohou od Roalda Dahla, kterou jsem však nečetl, tak nevím. Karlík a továrna na čokoládu je prostě jakýsi filmový hybrid, na kterém je opět na první pohled znát jedinečný rukopis jedinečného režiséra Tima Burtona. Ten předvádí to, pro co ho snad všichni filmoví fanoušci milují – neuvěřitelně kouzelné ponuré i pestrobarevné scenérie smíchané s černým humorem a ochucené jako vždy skvělou hudbou od svého dvorního skladatele Dannyho Elfmana. Tohle všechno zde funguje naprosto perfektně, ale přeci jenom je tu samozřejmě nějaké to ale. Karlík a
továrna na čokoládu je vizuálně velmi působivý film, jde doslova o pastvu pro oči, ale i přesto se divák začne po půl hodince nudit. Příběh je prosťoučký (pokud sled nejrůznějších příhod považujete za příběh) a ke spokojenosti pouhá prohlídka továrny nestačí. Film má nějakých sto patnáct minut, ale kdyby to vše Burton patřičně osekal (prohlídku zkrátil stejně jako zbytečně dlouhá pěvecká vystoupení), výsledný dojem by byl mnohem příjemnější. Režisér dvou prvních Batmanů či Ospalé díry ovšem fanoušky potěší výbornými „přidanými“ (v knize nejsou) scénkami, které zachycují Wonkovo mládí. Zvláště působívá je ponurá a zároveň i dost smutná scéna, kdy Willyho otec jakožto zubař (vynikající Christopher Lee) pálí svému synovi všechny jeho čokolády.
Stačí jediná takováhle scénka v celém filmu, a vy prostě víte, že Burton je bůh!

Již zmiňovaný Christopher Lee se ve filmu objeví dvakrát a pokaždé jen na malou chvíli, ale i tak to stojí za to. Hlavní hvězdou večera tu však samozřejmě není nikdo jiný než Johnny Depp. Wonka je v jeho podání opět nejzajímavější a nejlepší postavou celého snímku. Bledý obličej, ženský hlásek, bizarní oblečení, divoká gestikulace – s tímhle vším předvádí Depp nezapomenutelná vystoupení. I když je Wonka na pohled „jen“ poťouchlý člověk, Depp do něho vnesl patřičně dost temnoty a v několika momentech (hlavně jeho veselé chování ve chvílích, kdy se dětem přihodí nějaká nehoda) mi přišel jako naprostý psychopat. Prostě nádhera, a tak mu už proboha dejte toho Oscara! Samotný „hlavní hrdina“ Karlík v podání Freddieho Highmora je nevýrazný a Wonka ho v každém případě zastiňuje, ale Highmore
budiž pochválen alespoň za to, že není tak nesnesitelně otravný jako ve Hledání Země Nezemě, kde hrál mimochodem také s Deppem.

Karlík a továrna na čokoládu není strhující podívaná, jak jsem si původně sliboval, ale špatný film to také rozhodně není. Takové snímky Burton totiž ani točit neumí a navíc je občas potřeba si odpočinout od všech těch „základních“ žánrů a podívat se na nějakou tu divočinu. Tou Karlík rozhodně je a i když to zní blbě, věřte, že po zhlédnutí dostanete zaručeně chuť na čokoládu. Amen.