Recenze
Hodnotit Válku světů je stejné jako snažit se co možná nejobjektivněji
posoudit třetí díl Pána prstenů. Po chvilce uvažování totiž zjistíte,
že oprostit se od emocí a obrovského očekávání nejde.
V případě „LOTRa“ nemůžete po zhlédnutí prvních dvou dílů nedosáhnout
naprostého zaláskování se do projektu, takže ačkoli se vám na něm řada
věcí nelíbí, bez jakýchkoli skrupulí mu odpustíte vše, co byste udělali
jinak. Stejně tak kombinace génius-hračička Steven Spielberg a stále
lepší a lepší hollywoodská hvězda č. 1 Tom Cruise je z těch, které se
opravdu nevidí každý rok. Ti dva nemohou zplodit nic špatného a i kdyby
mělo jejich společné dítě hned několik chybiček na kráse, přimhouříte
oči, aniž by vás o to musel někdo žádat. Ano, Válka světů jistou dávku
divákovy tolerance potřebuje. Nejedná se totiž bohužel o tak
spektakulární záležitost, jak jsme po všech těch bombastických a tolika
nadějí vzbuzujících ukázkách čekali.
Problém samozřejmě není v efektech, což je ostatně ta stránka filmu,
kterou nemusím zvláště rozpitvávat. Vidět v dnešní době sci-fi thriller
s nepodařenými triky je vyložená rarita. U Spielberga, který publikum
omračoval technickou stránkou v době, kdy byla computerová animace
ještě na houbách, už vůbec. Marťanské stroje a zbraně a především
následky na matičce Zemi, které invaze mimozemšťanů způsobí, jsou
OPRAVDOVÉ
a naprosto uvěřitelné – a to místy tak, že absolutně nechápete, „jak to
někdo mohl takhle věrohodně udělat???“. Co se týče technické a vizuální
stránky Války světů, ta nabízí atmosféru jako málo jiných snímků žánru.
Asi v půlce filmu jsem začala dokonce mít obavu, aby když vyjdu po
skončení filmu ven, stála Praha na svém místě… K ničitelům samotným
tedy nemám žádnou výtku. Až na výjimku podoby Marťanů samotných –
proboha, to jste se, velevážení machři speciálních efektů, zasekli u
Vetřelce? Asi chápete, kam směřuji, že.
Na kráse pro mě začal film ztrácet díky u Spielberga očekávaného,
přesto ve Válce světů záhadně zneužívaného patosu („Miluji tě,
mami/synu/dcero“ atp.). Samozřejmě, desetiletá holčička, která kolem
sebe nevidí nic jiného než mrtvé a jakési gigantické roboty určené k
nejen její likvidaci, potřebuje slyšet hřejivá slova, jež by ji
uklidnila. „Mám tě rád“ mi ale připadá jako zbytečná úlitba cituplným
scénám sbližování rozhádaných rodin a přátel, jež v katastrofickém
filmu nesmějí chybět.
Protože Válka světů není jen tak nějaký obyčejný katastrofický film. Je
to katastrofický film Stevena Spielberga. Ten je filmař natolik
schopný, že by si měl sehnat scenáristy, kteří mu napíší dialogy,
kterých se patos a klišé nedotknou ani obloukem. Popřípadě si je
upravit sám. David Koepp ve svém Tajemném okně či Spider-Manovi ovšem
neukázal kdovíjakou fantazii, nastává tedy otázka, proč jej Spielberg k
spolupráci vůbec přizval.
I přes občasné uši rvoucí proslovy by ale nebylo ono zklamání tak
veliké, nebýt zádrhelu číslo dvě, a tím je jaksi podivně překotný
závěr, který přijde mnohem dříve, než byste čekali. Ačkoli se v
ústřední linii invaze Marťanů film drží knihy (přiznávám zcela
poníženě, že jsem ji nečetla), pochybuji o tom, že je v ní „rozuzlení“
tak rychlé. Od cca. 15 minuty je film samá akce, jedno bum střídá
druhé, jeden výkřik malé
Dakoty Fanning pátý, desátý, patnáctý… a najednou malinkaté bumbumbum,
a je po všem? (Pozor, tím nemyslím Spielbergův už typický happyendovský
závěr – na ten jsme si už zvykli.)
Zkrátka, Válka světů by podle mě potřebovala ještě alespoň další
půlhodinu k velmi skromné stopáži 117 minut. Byl by tak v ní prostor
pro více mrazivých záběrů, kdy vás jímá hrůza, kterých je tady málo a
jež by si snímek tohohle typu určitě zasloužil. Dakota Fanning, která
je bezpochyby nadprůměrný talent, by dostala příležitost i k něčemu
jinému než jen vřískat, řvát, ječet, kňičet… prostě hrát i něčím jiným
než svým písklavým hláskem a vystrašenýma očima. (Ne že by jí to nešlo,
to rozhodně naopak. Zmíněné jí jde tak dobře, až si říkáte, aby už tu
pusu konečně zavřela!) A Tom Cruise, stejně přesvědčivý jako v
Collateralu, by se třeba zmohl i na větší heroický čin, než jakého se
mu dostane. I když na druhou stranu - je hezké,
že jeho postava není onen typický mačo-všeumělka, který jednou ranou a
samozřejmě bez úhony skolí Predátora, Terminátora a Vetřelce zároveň.
Válka světů je další z oněch filmů, jimž se vymstí očekávání, která do
nich my diváci vkládáme. Jak spojení Spielberg – Cruise, tak celý ten
humbuk kolem nás plnil nadějí, že po Minority Report přijde ještě větší
bomba a že tenhle film otřese naším vnímáním a osobními filmovými
žebříčky. Nestalo se tak. Alespoň pro mne zůstává první počin S&C z
hlediska dojmu, který ve mně filmy zanechaly, tím vítězným.
Dám vám na závěr malou, ale podstatnou radu. Vlastně tři: 1) Nečtěte
moc recenzí, nepátrejte po ději. Čím méně budete o filmu vědět, tím
spokojenější budete. 2) Nečekejte akci ve stylu Dne nezávislosti a
podobných „spektáklů“. Spielberg se zcela záměrně vyhnul zobrazování
bojů pozemských vojsk se stroji, takže
z nich uvidíte jen jakési náznaky, ne řežbu zbraň na zbraň či stroj na
stroj. Stejně tak – a to je veliké plus – nechtěl sklouznout až do
takových klišé žánru, jako jsou záběry poničených světových velkoměst
či historických památek (Eiffelovka, Tádž Mahál, Velká čínská zeď
atd.). Ne, jde tady jen o jedno město a o jednu rodinu. 3) Pokud možno
před zhlédnutím Války světů si přečtěte stejnojmennou předlohu H. G.
Wellse, na jejímž základě tohle všechno vzniklo. Řada otázek,
týkajících se důvodů marťanské invaze a důvodů jejich chování, vám bude
objasněna, a nebudete se muset svého souseda v kině ptát „A to tam bylo
proč?“. Jako já. Budete chytřejší a nakonec si budete moci užívat jen
způsobu, jak to celé Spielberg, Cruise and Co. natočili. A aby nedošlo
k neporozumění, znovu říkám, že zdaleka ne špatně. Ba co víc,
nadprůměrně. Bohužel ne dokonale.
PS: V Americe je film kritiky i přes dílčí výtky přijímán s velice
kladným ohlasem především kvůli náladě ohrožení, naprostého zoufalství
a bezmoci, jež odkazuje na následky teroristických útoků 11. září 2001.
Dívat se na Válku světů z tohoto hlediska by skutečně mohlo zážitek
pozvednout do zcela jiné roviny a nečekaných výšin.