Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze


„Oceán byl vždy kolébkou nových zrození. Od doby, kdy se člověk vynořil z temných hlubin, dívali jsme se na vodu jako na šanci nového začátku. Poseidon byl bůh moří. Vytvořil tento zázrak v rozlehlém oceánu, v paláci z korálů a mušlí…“

Takto nějak zní úvodní proslov kapitána lodi Poseidon. Lodi, o níž pojednává nový americký katastroficko-dobrodružný snímek. Napsal jej scenárista a producent Mark Protosevich. Jeho jediným dílem byl thriller s Jennifer Lopez Cela. Docela málo, že. Režisér už je o něco známější – Wolfganga Petersena známe lépe (Nekonečný příběh, Dokonalá bouře, Trója ad.). Nepraktický hudební doprovod zdarma.Ovšem i tady je jistý problém: originalita a nápady tohoto režiséra se podle mě bohužel zasekly někde po roce 1984, kdy následovalo pár spíše neúspěšných pokusů o zvrácení této skutečnosti. O tom, zda se to povedlo (nebo spíše nepovedlo) tentokrát, se můžeme přesvědčit u „nového“ filmu Poseidon.

Herecké obsazení – s výjimkou Kurta Russela - taktéž nepovažuji za nejšťastnější, ačkoli – jak jsme se mnohokrát přesvědčili, méně úspěšní nebo nepříliš známí herci také dokážou překvapit. Každopádně film není o hercích, ale především o režii a filmu jako takovém, proto to vezmeme pěkně po pořádku.

Spouštění po hadici jste na univerzitě neměli?Děj se odehrává na lodi jménem Poseidon. Ano, Poseidon je loď – kdo čeká vyobrazení vládce oceánů s charakteristickým trojzubcem, bude pravděpodobně zklamán. Pár scének nás seznámí s hlavními postavami, které nás budou provázet po celý zbytek filmu. Dylan Johns (Josh Lucas) coby profesionální hráč, Jennifer (Emmy Rossum), která je i přes nevoli svého bohatého otce Roberta Ramseyho (Kurt Russell) tajně zasnoubena s chudým Christianem (Mike Vogel). Osmiletý kluk Conor (Jimmy Bennett) a jeho matka Maggie (Jacinda Barrett) a Všude je voda a odmítám se koupatv neposlední řadě také náhodná černá pasažérka lodi (Mia Maestro) a jeden osamělý muž (Richard Dreyfuss). Celá úvodní sekvence jakožto seznámení s postavami trvá kolem pěti minut, proto je docela obtížné napsat něco více, aniž bych si tady složitě vymýšlel.

Z ničeho nic si hlavní důstojník lodi na můstku uvědomí, že něco slyší… je to moře, nebo narůstající zábava na lodi u příležitosti oslav nového roku? Ano, je to moře, přesněji řečeno obrovská vlna, které se již není možné jakkoli vyhnout. Zde nám hlavní myšlenka filmu dosahuje svého maxima a musím podotknout, že kdyby se z oceánu vynořila postava Poseidona a zabodla do plavidla svůj trojzubec, celá scéna Rychle, ať nemusím zítra sušit boty!by byla výrazně věrohodnější. Ona věrohodnost filmu skutečně nedosahuje ani minimálních hodnot. Po nárazu do vlny se celá loď přetočí dnem vzhůru - a máme po oslavě. Naprostou náhodou (nebo to náhoda nebyla?) hlavní postavy přežijí a začíná boj o život. Loď kupodivu není stavěná pro plavbu dnem vzhůru, a proto se voda postupně dostává do plavidla a šance na přežití se snižují a snižují. Pod vedením Dylana vyráží výše uvedená skupinka odvážlivců za svobodou.

Nyní následuje poměrně velké množství traumatizujících scén, které mají zamaskovat ostatní nedostatky. Jednou z hlavních nevýhod filmu je fakt, že divák po chvíli přestane vnímat děj jako takový a začne přemýšlet, zda zrovna tuto scénu viděl ve filmu Titanic - nebo zdali se řadí do druhé skupiny scén, kterou Kdo neumí plavat, má smůlu.James Cameron ze svého scénáře pro svoji naprostou nepoužitelnost a nevěrohodnost nakonec raději vyškrtl. Pokud bychom se snažili najít útěchu alespoň v prostředí lodi, ani tady se nemůžeme 2x radovat – prostory se zdají být velmi jednoduché. Všimněme si další zajímavosti – ačkoli je loď prezentována jako největší na světě, její vybavení bych už za nejkvalitnější nepovažoval. A sám o sobě fakt, že se nám skupinka přeživších dostala ven poměrně jednoduše a rychle, mě o kvalitách takové lodi nepřesvědčil. V celé lodi nebyly jediné zamčené dveře. Vše jde otevřít silou jedné ruky dospělého muže. Pokud chceme ven, jednoduše otočíme loď dnem Oheň? Voda? mdloby na ně!vzhůru a proběhneme motorem. Posledním úkolem bude skočit a trefit se do předem připraveného záchranného člunu. To je vše, mise splněna.

Na celém snímku se mi i přes velké úsilí nepodařilo najít jedinou věc, pro kterou by mělo smysl film vidět. Po zhlédnutí filmu dochází k maximalizaci negativních pocitů a nakonec nebudete ani vědět, co k filmu vlastně říct. Toto budiž podkladem pro závěrečné hodnocení a nezbývá než konstatovat, že maximální čas, který je rozumné této blamáži věnovat, končí dočtením této recenze.